Lugano, kde jsem momentálně na Erasmu, nabízí spoustu możností, kam se vydat na výlet.

Na začátku dubna jsme s přítelkyní Annou navštívili největší město Švýcarska: Curych. Curych lze popsat jedním slovem a tím slovem je šedivý. Fasády i střechy jsou šedivé, mělká řeka i obrovské jezero jsou taktéž šedivé. Sem tam má některá fasáda barevný odstín, ale ten není nikdy výrazný. Oproti Luganu, což je velmi malé městečko s cca 60 000 obyvateli, je Curych velkoměsto. Co do počtu obyvatel ho lze srovnávat s Prahou.

Zatímco v Luganu se člověk potýká s nedostatkem kulturního vyžití, Curych v sobotu večer, kdy jsme v něm byli, opravdu žil. Lidé byli v noci v ulicích a ne schovaní doma jako v Luganu. Z architektury mě nejvíce zaujaly barokní domy a zámky (viz obrázek vpravo, Haus Metropol).

O Velikonočních prázdninách jsme se vydali italského městečka Nola, odkud Anna pochází. Nola je moc pěkné malé městečko poblíž Neapole. Jak Nola, tak Neapol leží na v bezprostřední blízkosti Vesuvu, jediné činné sopky v Evropě.

Neapol je třetí největší město Itálie co do počtu obyvatel a navštívili jsme ho na jeden celý den. Město má velmi vysokou hustotu obyvatel na kilometr čtvereční a je typické svými uzoučkými a temnými uličkami. Neapol je rodiště pizzy, tak asi uhodnete, co jsme měli k obědu. Zvláštní je, že většina domů v Neapoli je opravované ledabyle nebo není opravovaná vůbec. Vytváří to vskutku jedinečnou atmosféru.

Navštívili jsme podzemí Neapole, které bylo v antických dobách využíváno pro těžení kamene a později jako akvadukt. V 19. století do podzemí házeli odpad a během druhé světové války sloužilo jako protiletecký kryt. Díky své strategické poloze se v Neapoli nachází několik hradů. Navštívili jsme Castel Nuovo. Vpravo se můžete pokochat nočním pohledem na Neapol.

Další den jsme se vydali na výlet do Říma. Všude bylo spoustu turistů, protože následující víkend proběhlo svatořečení dvou papežů. Řím mě zaujal svou antickou historií, necítil jsem v něm ale takovou atmosféru živého města jako v Neapoli. Přišlo mi spíš jako město pro turisty. Na obrázku vlevo se tyčí nejvýznamnější památka v Římě, Pantheon.

Jako poslední zastávku na naší velikonoční tůře jsme navštívili Milán, z kterého to pak domů trvá už jen hodinu vlakem. Na fotce vpravo můžete vidět Milánskou katedrálu, která se stavěla necelých šest století. Mentalita  seveřanů se liší od jižanů. Na vzhledu města se to velmi podepsalo. Milán je bohatým městem se spoustou luxusních obchodů. V roce 2015 hostí Miláno Světovou výstavu Expo. Postrádá ale přátelskost, otevřenost a živost jihu.

Minulou neděli jsme se vydali k jezeru Como, což jezero ledovcového původu stejně jako Luganské jezero. Zatímco Luganské jezero sahá do Švýcarska, jezero Como leží výhradně v Itálii. Na rozdíl od Lugánského jezera jsou zde vesničky takřka všude podél pobřeží. Kopce se totiž nesvažují do jezera tak prudce a umožňují tak osídlení poblíž vody. Za slunečného počasí je tam vskutku nádherně. Viz obrázek vpravo.

Toť prozatím vše. Do konce Erasmu zbývá již jen měsíc a půl :/

.

Vzhledem k blízkosti Alp je Lugano ideální základnou pro provozování zimních sportů. Zatím jsem podniknul dva výlety.

První výlet byl organizován naší univerzitou pro studenty programu Erasmus a jednalo se o noční sáňkování, což je tradiční švýcarský sport. Protože v Luganu není přímo sportovní areál, konala se akce v lyžařském areálu Splügen, který se nachází 95km od Lugana (přes hodinu jízdy busem). Dvě hodiny jsme jezdili ve dvojicích na sáňkách po speciální osvětlené trase vedle sjezdovky. Nahoru jsme se vždy vyvezli kabinkovou lanovkou. V rámci výletu jsme pak byli pohoštěni tradičním švýcarským pokrmem: fondue.

Airolo, Pesciüm

Včera jsme se pak s kamarády vydali na celodenní lyžařsko-snowboardový výlet do střediska Airolo vzdáleného 85km (cca 1 hodina jízdy busem). Počasí bylo nádherné a moc jsem si to užil. Osvěžil jsem si jízdu na snowboardu. Byla neděle a tudíž v areálu lyžovalo hodně lidí. Ve Švýcarsku se nic jiného v neděli dělat nedá, protože všechny obchody jsou zavřené. Areál je nicméně obrovský a na sjezdovce, kde snowboardoval já, příliš dlouhé fronty u vleku nebyly. Výbavu jsem měl zapůjčenou od univerzity a dopravu jsme měli zajištěnou také až přímo domů.

.

Odjel jsem na Erasmus do švýcarského městečka Lugano. Jedná se o malé městečko o cca 60 tisících obyvatel, stísněné mezi hory a jezero zvané taktéž Lugano. Mluví se zde italsky a do Milána se dá dostat za hodinu vlakem. Město žije především z turismu a finančnictví.

Kolej, na které jsem ubytovaný, vypadá jako hotel. Asi to bude tím, že v prvním patře trojpatrové budovy skutečně hotel je. Má tři hvězdičky a jmenuje se Ceresio. Kolej sdílím s hrstkou dalších zahraničních studentů nejrůznějších národností: je tu několik Španělů, němců, singaporek, Švédka, Finka, Slovinka, Slováci a mnoho Čechů. Doufal jsem, že tu nebude mnoho Čechů a bohužel jich je tu spoustu. Naštěstí budu ale budu mít na pokoji itala, takže aspoň neuslyším češtinu pořád. Mohl jsem skončit na pokoji s Čechem a to by bylo horší.

Prostředí je tu krásné. Vše na dosah ruky. Snad jen je zvláštní to, že v neděli mají všechny obchody, kromě jednoho na nádraží zavřeno. Naštěstí nádraží je vzdálené jen 15 minut chůze. Švýcaři totiž rozhodli v referendu (wiki), že chtějí nechat obchody zavřené. Lidé v neděli odpočívají. Stejně tak se tu nenajde obchod otevřený po osmé hodině. Přijde mi to jako pražákovi nezvyklé, vzhledem k tomu, že v Praze má každá vietnamská večerka otevřeno nejméně do 9 hodin.

Celý minulý týden pršelo, hezky bylo pouze ve čtvrtek a v neděli. Ve čtvrtek jsme měli tour po městě a mohl jsem vyfotit první fotku města a jezera Lugana. V neděli jsme pak vyrazili na Monte Bré, místní kopec tyčící se nad jezerem Lugano. Z něj pak pochází druhá fotka.

.